Ano, je to emotivní...='((

15. června 2008 v 22:35 | Sad...=´(( |  *CELEBS*
Po skvělém víkendu, kdy jsem všechno přecházela tak nějak v pohodě, přicházejí momenty smutku.. A právě teď sem se rozhodla, že si na tomhle článku dám záležet. A to i přesto, že ten člověk pro kterýho to píšu si to ani v nejmenším nezaslouží. Někomu dojde o kom mluvím, někomu to budu muset prozradit já. Ano, je to ON, ten kterému jsem tady na tom blogu věnovala tolik řádků jako nikomu.
...Ronnie Radke...
Tolik dnů co jsem přemýšlela jen o něm, tolik hodin co jsem poslouchala jeho hlas, tolik fotek na které jsem vydržela takovou dobu koukat, tolik slov jsem o něm pronesla, tolik sms který bych chtěla aby četl, tolik slz co mi stekly po tvářích - pro něj! Všechno tohle bylo pro člověka, který ani neví, že tady jsou lidi, kteří tohle dělají, kteří k němu cítí to co já. Kteří by udělali opravdu cokoliv, jen proto aby se s ním mohli setkat. A i přesto, že vím, že bych z něj byla zklamaná. Že není tak dokonalý jako si představuju, ale že pravda je tvrdší. A to i přesto, že se snažím být realistická, a myslím, že v některých momentech se mi to daří. Já vím, že není dokonalej, že není dobrej člověk. Že je to narkoman, dalo by se říct zloděj. Podráží ostatní - četně mě. Nedokážu vymazat jeho obličej z mé mysli, jeho hlas z mích uší. Nedokážu přestat psát jeho jméno všude, kam to jen jde. Nedokážu! On patří k mému každodennímu životu. Nevím, proč to tak je. Nevím, proč na něj musím myslet pořád. Je to už přes půl roku, co je Ronnie součástí mě. A nic nepřestává, ale jen sílí. Je těžký milovat někoho, kdo vám lásku nevrátí. Ne, jen proto, že vám jí nemůže, a nejspíš by ani nechtěl, vrátit. Ale rekce ostatních na platonickou lásku, až v takovéhle míře, nikdy nebude příliš kladná. Tahle láska není umyslná z mé strany. Tomu člověku jsem dala celé své srdce, své sny a své myšlenky, aniž bych chtěla. Ale vždy je tady slovo "zrada", které vždy bude patřit do slovní zásoby každého. Slovo, při jehož pomyšlení srdce krvácejí a slzy se derou ven z očí. Nevěřící a nechápající pohledy. Zklamané tváře. Vztek. Nadávky. Nic nepomáhá. Pocity, které jste cítili před tou "zvláštní" situací, nesmažete. Nedokážete je někam zavřít, proto jim stále dáváte volný průchod. A ničí vás pomyšlení, že není úniku. Je to jako těžká koule, přivázaná na řetězu, na noze, kterou si sebou vláčíte a která vám jen ztěžuje život.
Možná ani tak nezradil mě, nedá se to brát jako zrada. Ale je to věc která mě zklamala. Myslela jsem, že ten špatný Ronnie se snaží vyrobit toho lepšího Ronnieho, který přestane mít problémy se zákonem, drogama a alkoholem, který založí novou skupinu a vše bude O.K. Ale těšit se, že se něco takového stane je hodně zbytečné. Protože zklamání pak mrzí. Přemýšlet proč ničí život sobě i ostatním. Nemá to konce. Nikdy mít nebude. Nemůžu ho bránit, nemůžu říkat, že to není jeho chyba, že nechci aby šel do vězení. On dělá svoje chyby. Má za ně platit on. Ale za vetšinu chyb, co člověk udělá platí ještě několi ostatních, kteří jsou nevinní. Vědět, že si kazí život. Že už nikdy to nebude O.K. Že chyby které dělá jsou zbytečné, jako deštník ve sněhové vánici. Možná mu chci pomoct, možná ne. Možná se teď něco ve mě pohne a něco se změní. Možná to bude lepší, možná horší.
Sny jsou jako mraky. Jsou krásné, chcete se jich dotýkat, ale dálka mezi vámi je tak velká, že se svého "mraku" nemůžete dotknout. Tak jen sledujete a sníte. Pak vaše sny sprší dolu a vám nezbyde ani kousíček naděje. Zbydou vám vzpomínky na sny.
Ronnie ublížil hlavně sobě, tím co udělal. Mě jen zklazil naději na to, že se mi splní sen. Lituju toho, co dělá. Je mi líto, že nevěděl, jak tím sám sobě ublíží a vím, že až mu to dojde, bude se trápit. Jestli měl nějaký důvod, proto dělat takový chyby, tak ho neznám. Jestli jsou ten důvod drogy. Tak je to špatný. Ale měl by se s tímhle špatným zlozvykem porvat sám. Protože tenhle "nepřítel" se nebojí zajít daleko, nebojí se zajít až ke smrti. Netrápí ho smutek a ani bolest, kterou způsobuje. Ale když se chce, tak se dá postavit čemukoliv. I drogám. Tak jako tak, udělal hloupost.
Teď jen můžu snít, že se vrátí, že si uvědomí svý chyby. A že se pokusí polepšit. A že bude v pořádku. Snad se můj sen znovu nerozplyne. Protože teď to není o mě, ale o o sobě kterou miluju a pro kterou chci to nejlepší.
*PEACE*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama