Únor 2009

"Let's dance to Joy Division!!"

26. února 2009 v 18:33 | ............................................................................................................................................................................................................................................................... |  My (boring) gups
-------------------> KLIK!!

Sunflower Caravan

22. února 2009 v 21:44 | ................................................................................................................................................... |  >>Concerts<<
Přesto, že se zásadně na nic netěším, na tohle jsem se těšila. Sunfower Caravan jsem vlastně předtím vůbec neznala, ale byl to první koncert po dvou měsících, takže ať by to bylo cokoliv musela bych se těšit. (Naposledy jsem byla na Sunshine a pak jsem ještě na konci ledna byla na Clashi, což není koncert, ale jen Dj's.) Jinak jsem ráda, že jsem je poznala, už po několika minutách hraní jsem si je zapsala do mého imaginárního seznamu kapel, na které chci chodit pravidelně. Jsou jiní. Opravdu! Nepotřebují cédéčko, zpěváka, ani kytaristu, ani jiné tomu podobné pro ně úplně nepodstatné věci, k tomu aby naplnili Roxy. I když jim pár maličkostí oproti ostatním skupinám "schází", oni nejsou -a teď cituji Andyho- žádnou underground kapelou, na kterou chodí 20 lidí. Dokáží si fanoušky získat jinak. Především Andym - klávesistou... Ne. Spíš bych ho nazvala klavíristou. Je to opravdický frontman s talentem, co kromě úžasného hraní na klavíry a klávesy, to dokáže rozjet. Stoličku, na které měl sedět používal třeba jako zbraň na zabití jejich baskytaristy (nepodařilo se mu to, ale trefil ho do nohy), po klavírech lezl, různě je nahýbal a házel u toho rozcuchanou patkou, každou vteřinu přebíhal od jednoho klavíru ke druhému nebo běžel navštívit bubeníka, který je mimochodem taky dobrý a i při pomalých písničkách nezapomínal do bubnů mlátit, tak že se třásly ještě několik minut poté. Myslím, že je zbytečné říkat, jako energičtí byli a jako do toho dávali kus sebe, když to říkám snad o všech koncertech..:) Křtili zde své debutové album, společně s jejich hosty Emmou Brabcovou (já si jí ku příkladu pamatuji jako bývalou zpěvačku Roe-deer) nebo s jakýmsi pro mně doposud neznámým švédským producentem a zpěvákem a křest doprovázeli vtipnými hláškami. Na posledních pár písniček jsem se z asi z druhé řady odebrali do ústraní na záchod a na pití a pak se ještě událo několik věcí, kterými vás však nechci zatěžovat. ;) Potom koncertu vím, že moje pojmenování keyboardu po Andym byla dobrá volba a taky bych ráda hrála na opravdický klavír. :)
Zde je jako dodatek pár fotek, které fotila Pavla a na které je z celého srdce hrdá, to znamená, že jsem na ně hrdá i já. :D Jsou dobré, líbí se mi. na koncertech je těžké fotit, špatné osvětlení a tak, zvlášt když nemáte moc dobrý foťák a když vám váš předmět zájmů pořád odbíhá jinam. :D

,,Never's allways never"

16. února 2009 v 17:57 | .................................................................................... |  My (boring) gups
Nejdřív jsem chtěla skončit s tím, že sem budu psát všemožné blbosti, co jsem kde viděla, slyšela nebo zažila, ale teď se mi trochu stýská a vrací se mi touha po tom, spisovat a šířit svoje zážitky pomocí internetového "deníčku". Takže se můžete těšit na trošku častější články, sdělující některé mé postřehy, zážitky nebo pocity. Za prvé budu mít dobrý pocit, že se mohu někomu pochlubit či svěřit a za druhé tím aspoň z části zabiju nudu, která doteď zabíjela mě. :) A pro dnešek bych tu měla pár věcí, které jsou hlavní náplní všech myšlenek, jež se mi teď honí hlavou. Hlavně to je výběr školy. Snažila jsem se to brát s klidem, ale uvnitř mě to vždy strašně děsilo, proto jsem to, co nejvíc oddalovala, načež mám tři dny na výběr tří škol, kam si dám přihlášky. Usnadnilo mi to jednoznačné rozhodnutí, které omezilo všechny státní střední školy v Praze, jen na všechny státní gymnázia v Praze. A můj výběr není ještě ani z jedné třetiny úplně vyřešen. Chvilkama se dostávám do stavů paniky, které zužují myšlení a částečně zastavují mozek. Nevím, podle čeho si gymnázium vybrat. Přežívat ten enormně velký strach mi pomáhají Sunshine, Family force 5, Glamour for better a další, kteří tu jsou pro mě a snad i dál budou. Je to skoro závislost. Ve skutečnosti víc než nad střední školou přemýšlím o nich. Radši bych nikam nešla a další čtyři roky seděla doma se sluchátky v uších, četla f:lter a měla se krásně. F:lter... Říká se "žít od výplaty, k výplatě", já žiji "od f:lteru, po nový f:lter". A to mi zas připomíná, že přeci něco chci dokázat, že bych se chtěla zapojit do tvoření něčeho takového, což znamená vystudovat školu, řádně se naučit psát a pak můžu pomalu tvůrčí schopností dorůstat velikosti Pavla Kučery a těch dalších. Až dokončím ten článek, půjdu si sednout ke stolu a začnu počítat příklady z učebnice Jaroslava Bělouna, protože většinou nad jeho příklady sedí a skoro pláčou zájemci o studium u přijímacích zkoušek. Nechci být nepřipravená. Nejvíc se těším na chvíli, kdy mi přijde dopis "Byla jste přijata a bla bla bla..", jestli se tak vůbec stane, že? Optimisticky se už vidím, jak se nad tím dopisem raduji, protože pozitivní myšlení je základ a podle jedné chytré knihy s názvem "Tajemství", vždy dostanu to, co chci právě díky pozitivnímu myšlení. Pche.. píšu tuhle větu a přitom si se zpěvákem ukrytým uvnitř bedniček ironicky broukám "we may fall apart..". :D Achjo.. Tím pozitivním myšlením se snažím překrývat fakt, že to, co zpívá je pravda. :D Už se těším na večer. Na dr. House. I když devadesát procent jeho řečí jsou v jakémsi doktorském slangu strašně mě to baví. A pak zítra do školy. Vlastně nevím proč, když máme odpoledku na kterou mám mít něco, co samozřejmě nemám.. A to je můj přístup ke škole. Zbytečně nechám dát sobě a celé mé skupině blbou známku a nechám na nás řvát od naší "milé" chemikářky, než abych se to teď snažila vylepšit. Ne kecám. Dneska se na to vykašlu, ale zítra během dopoledne ještě něco dám dohromady. ;) Už píšu blbosti, ale upřímně mě to dost baví. Asi to fakt budu opakovat. :) A nakonec jsem chtěla zveřejnit pár fotek z hor, teď jsem je zkoukla a jsou docela povedené, takže teď máte jedinečnou šanci pokochat se krásou Jeseníků. --> Klik na celý článek :)

Videos

4. února 2009 v 17:41 | ............... |  about MY favorite music
Problém dnešní mládeže a nejen její jsou dnes již pro život důležíté moderní výrobky. Nezbytnosti, bez kterých si už nedokážeme představit bytí. Od malých krabiček, po veliké ploché svítící přístroje, u nichž dokážeme denně prosedět hodiny. Mojí hlavní myšlenkou nejsou počítače, ani gameboye a jiné hrací konzole i když do toho elektronického "zla" také zapadají, ale televize, které se hodí pro úvod do nastávajícího článku, protože s tématem úzce souvisí :) Nechci tady rozebírat, jak ničí oči nebo charakter. Neboojte. Dál už nechci vůbec rozebírat problematiku, kterou způsobují. :)